Dušičkové počasí venku a my v teple salonku. Tma tmoucí a mlha,léto vždy tak nějak rychle uteče.
Jasně že to takhle naráz není,ale mně to tak připadá.
Najednou jdete na schůzku už ve tmě, kde jsou ty chvíle, kdy jsme
se scházeli ve stejnou dobu a venku byl takovej pařák, že lidi ještě chodívali v tuto dobu k vodě, a chlazené pivo bodlo.
S takovým pocitem jsem přišel ve středu večer na klub mezi své
přátele.
Ano...těšil jsem se na ně a vlastně na celou schůzku.
K velkému řešení nic nebylo, takže jsme začali pohodově a přes
celý úvod jsme se dostali k vlastnímu dalšímu povídání a
promítání a zase dalšímu povídání.
Je dobré mít přátele, je dobré se s nimi scházet.
Celá schůzka byla v klidu a uvolněná. Cením si toho,
že Žanda se přišla kouknout i s M-malým Samem,
toho že vás přišlo tolik, toho že si najdeme čas na to, sejít se.
Rád se dívám na promítané a komentované fotky Pepy Březiny.
Jeho zvláštní a příjemný jemný humor. To mluvené slovo
od něj, k promítaným fotkám považuji za nadhodnotu.
Celé to dostává najednou jiný rozměr...oslovuje mne to daleko
více, silněji, věřím, že v tomto pocitu nejsem sám.
Promítli jsme si i fotky aktů  z Reflexu,  Karlovy fotky
s poslední Zahrady Open, dále dovolenkové od Mirka Sedláčka,  potom ještě i mé "dovolenkové" fotky z VÚ9376 Vimperk,
kde jsem trávil téměř dva ročky coby vojín.
Je zvláštní procházet se stavbami,které pustnou, kde téměř nikdo není, a kde kdysi bylo několik tisíc duší...

Vše se však stihnout nedá, a to se stává i nám.
Klubový almanach jsme dosud BOHUŽEL nedali dohromady.
Vyzývám tedy všechny členy touto cestou.
Je to jednoduché: začneme rokem minulým, rokem 2010. Každý dodá jednu fotografi, kterou považuje za svou dobrou, a která vznikla právě v roce 2010. Tuto fotografii zhotoví v počtu 14 kusů ve formátu
18 x 24 cm, včetně rámečku či podkladu.
Přidáte pár vět, zamyšlení, krédo, úvahu, cokoli, co budete
chtít v almanachu sdělit.
Z tohoto necháme svázat kroužkovou vazbou almanach,
který dostanou všichni stávající členové a jeden půjde
do archívu klubu.

A co Třebíčské pověsti, už jste začali číst?
Musím začít...

Martin

Tak na této schůzce jsem se opravdu pobavil a zasmál.
Věřím, že ostatní také.
Nesešlo se nás sice tolik jako minule, pár lidí se omluvilo,
ale i tak nás na povídání a promítání bylo dost.
Nejdříve nám "Tichý poutník tichou krajinou" Pepa Březina
promítal barevné fotky z jeho výletu na Slovensko,
z Bukovských vrchů.
Pepa jede sám, jídlo na pár dní, stan, dostatek filmového
materiálu, diginu sebou, vypnutý mobilní telefon a takto
v nepravidelných intervalech své rodině jenou za čas na cca 10 dní vzdálí z Třebíče a nechá je trnout.
Nikdo ho neruší hovorem, potká občas živáčka, fotí a fotí a
přemýšlí, neví kde bude spát, medvěda se nebojí...
Otázka pro ostatní...dali byste to?
Já tedy nevím. Musím Pepu ještě řádně vyzpovídat,
ptali jsme se dosti, ale je ještě řada věcí, na které se budeme
chtít optat...Pepa je v tomto foto-cestování klubový unikát.

Poté proběhla mluvená vložka na téma "Já a moje rodina".
Nemohu a nechci zde prozrazovat podrobnosti neb se to nesluší
a nedělá...ale právě v této chvíli jsme se bavili náramně všichni
a parádně.
Stálo by za to, toto čas od času opakovat nějakou lehčí formou.
Odlehčí to debatu od klubových závažnějších témat a smích
odebírá stress a přidává minuty života.

Potom Slávek promítal fotky z právě probíhající výstavy v Praze.
A nad těmito fotografiemi jsme poté debatili dlooouuhééé minuty.
Zde je odkaz:

www.kontroverze.eu

Nápad na promyšlení: formou happeningu strávit nějaký víkendový den v příjemné a pěšky dosažitelné lokalitě kolem Třebíče.
To vše však společně s např.rodinnými příslušníky, přáteli
a kamarády, ve společnosti našich velkoformátových fotografií
tištěných na plachtovinu-banery.. Ty mohou omoknout a nic se jim nestane.
Doplníme-li toto např.ohýnkem a opékáním brambor a špekáčků, mohla by vzniknout třeba i jistá příjemná tradice...

A jak jinak v tento čas? Venku se nám v tuto dobu udělal pořádný nepřátelský podzim. Pršelo a chladno bylo. v klubovně jsme však meli pěkně zatopeno, děkujeme panu majiteli.
Tentokrát jsme se dlouho nezdrželi a po deváté byla klubovna již prázdná.

Těším se na vás na příští schůzce

Martin

Poslední letní schůzka klubu. Velice hojná účast, je plná celá
klubovna a jsou použity všechny židle.
Debatu vlastně zahájil malý Sam Malý ,
ano byl opět mezi námi a jasně nejmladším účastníkem..
Hodnotíme Zahradu Open 5., a debatíme o dalších možnostech,
o tom co zlepšit, zda nechat výstavu v žářiovém termínu,
co případně chybělo a co přebývalo.

Opět zde chci pochválit práci všech lidí, kteří se účastnili
přípravy výstavy a svou prací a invencí přispěli k tomu,
že ZO5, dopadla velice pohodově a téměř všichni si průběh,
a pobyt na akci pochvalovali.
Výstava tedy dopadla velmi dobře a máme na co navazovat.

Přátelé, nebudu zde jmenovat konkrétněji, abych se nestal nespravedlivým třeba v pořadí jmenování, ALE všichni
v klubu víme, co kdo zařídil, vymyslel a dovedl do zdárného
konce. Děkuji velice za váš čas, snahu a vklad.
Makali jste výborně.

Na schůzce se opět promítalo / Mirinda, Pepa B., Pavel, Vjerka.../,
a kanapíčkovalo / Libor, Mirek S./.

Pár postřehů:
Parta drží pohromadě potud, pokud je motivována,
třeba jen tím, že je dobrou práci někoho z nás oceníme "poplácáním" po ramenou.
Radost z realizace "vymyšlených" nápadů na ZO5.
Skoro všechy se podařilo uskutečnit, a všechny dopadly dobře.
Někdy je dobré uhnout.
Fotografie zhotovujeme za své peníze, nikým nenuceni je takto
utrácet, a věsměs proto, že nám dělá radost je vystavit a ukázat jiným lidem.

Těším se na vás na další schůzce

Martin

Probudil jsem se do sobotního rána...no nic moc, zataženo.
V rádiu však hlásili něco o Slunci a letních teplotách.
Také mí kolegové a přátelé z klubu v týdnu povídali všichni svorně něco o tom, jako že to bude v sobotu paráda,
že bude hezky atd.
Jen aby nepršelo, říkal jsem si a připomínal si slejvák,
který v pondělí během krátké doby vše dokonale na dlouho zavlažil.
Na ranči, kde jsme se pěkně dle domluvy téměř všichni sešli,
však bylo pěkné teplé počasí a roztrhané mraky ukazovaly,
že BUDE dobře.
Po krátké organizační domluvě, jsme skutečně svižně rozmístili sítě a rozestavěli různá posezení.
Rozebrali jsme si výstavní plochy a začala samotná instalace výstavy. Opět svižně a bez problémů.
Všechny fotky byly rozvěšeny všas, a po avízované 12.té hodině
začali přicházet první návštěvníci.
Přijeli i lidé, kteří tentokrát zajišťovali občerstvení, a zanedlouho
se začalo točit pivo a limo, rozlévat burčák a péct steaky a hamburgery.
Lidí začalo přibývat a neodcházeli, ale většina setrvávala na místě, neboť bylo krásné letní počasí, bylo co jíst a pít, bylo kde sednout a i díky "mrtvé"hudbě se vytvořila příjemná atmosféra,
taková v které je dobré trávit sobotní odpoledne...a to i s rodinou.
Děti měly bombónový strom a hračky na hraní a dospělí hodně fotografií k prohlédnutí a potom čas a místo k povídání.

Novinkou byl párty stan, ve kterém probíhalo pomocí zábleskové techniky focení modelek...modelky.
Jak jsem tak stihnul pozorovat, protože toho bylo kolem opravdu hodně, tak tuto možnost využila řada návštěvníku a viděl jsem ,
že ve stanu a za stanem se stále někdo nechává portrétovat.

Další novinkou byla burza fotografií. Do burzy se přihlásilo osm lidí s různým počtem fotek a různými tématy,
formáty a zpracováním.
Ceny však byly určeny od 20,- do max 99,-Kč,
a to právě jen pro tuto událost, pro ZO5.
Zájem lidí nás mile překvapil, stálo by za to,
věc ještě dovést k dokonalosti, a zkusit to i příští ročník.

Telegraficky:
Nechat občerstvení na profících byl dobrej nápad.
Přijel i Standa Odvářka až z Poličky. S organizací pomáhali i přátelé klubu, kteří nevystavovali, tímto jim jménem klubu MOC DĚKUJI! Děti nebyly tak "hladové" a tak na stromu zbylo ještě celkem dost bombónů. Popisky s údaji o jednotlivých autorech
by se příště hodily. Zapoměli jsme udělat nějaké skupinové foto
klubu a přátel.
Čerstvý hamburger /než jsem se k němu dostal, viď Jardo/,
byl moc dobrý. Spousta spokojených a příjemně naladěných lidí kolem. Fotky odpoledne vhhnou a kroutí se. Velké fotky na banerech můžete klidně nechat viset přes noc /jo, nechal jsem je tam/.
"Mrtvá" hudba byla vkusně režírována a namíchána /Slávek/.
Žanda má "príma rodiče". Byl tam s námi i plastovej Pepa Pavelka i se vzpomínkovou deskou, jak jsme si to slíbili.
Udírna v péči odborníků voněla a neblafla.
Zahradu jsem nakonec zavřel s Mirkem S. /drak jeden, chtěl ještě jít někam popařit/.Úklid jsme druhý den zvládli v rekordním čase, nic se nerozbilo.

Celou Zahradu jsme letos pojali jako opětovný návrat
k fotografii, nedomlouvali jsme žádné hudebníky, neměl to být
ani dětský den, ale dle výše zmiňovaným doplňujícím akcím  se myslím vše podařilo sladit tak,
aby se příští rok návštěvníci opět rádi vraceli.

Děkuji všem členům a přátelům klubu TREFOS, kteří se podíleli na instalaci a organizačním chodu výstavy. Byli jste vynikající,vše dopadlo na výtečnou.

...druhý den v neděli, kdy se udělalo ještě více letní počasí,
kdy už všichni po úklidu odjeli, jsem ještě sám prošel tentokrát už osiřelou zahradu. Klid, teplo, sálavé Slunce, vůně dozrávajícího ovoce...vjem pozdního léta.
Vylezl jsem si na rozhlednu a prohlédl si celou tu velikou zahradu pod sebou. Jo, podařilo se to, stálo to za to, byla to moc pěkně
prožitá sobota s přáteli, kamarády a známými i neznámými.

Martin

ps: odkaz na prezentaci Pavlových fotek:

http://vimeo.com/28941273

Na to, že to byl poslední prázdninový den, a řadě lidí  druhý den
nastával jiný rytmus žití to byla celkem dobrá účast.
Někteří byli ještě na dovolených...
Pepa Březina na mých horách / rébus/,
Mirinda ve skálách, samých skálách, Libor asi v Poušově,
Vjerka makající na PC na "plachtách" na ZO5 ...to ovšem není dovolená, že?

Povídali, organizovali a promítali jsme si.
Roman a nejen on zjistil, že je dobré pečlivě archivovat a hlavně
hledanou fotografii najít.
Věřte, že nemám až tak velký problém ve svém analogovém archívu hledaný snímek najít ale že větší trable zažívám u PC.
Kam jsem foto uložil? Do které složky? Vždyť jsem si to nedávno prohlížel...jak jsem to pojmenoval?
Občas mi to dá zabrat, ale potom jsem vesměs úspěšný.To proto,
že jsem vesměs člověk pečlivý. O to větší nervy mám, když i se i mé duši pečlivé nedaří něco stále najít. Nejsem schopen se potom tak nějak soustředit na ostatní věci a stále v duchu přemýšlím ...Kam? Kde? Znáte to?
Zahrada Open 5 bude již tuto sobotu a já při pohledu z okna,
a již usušen doufám, že nebude takové "vodobraní" jako jsme si zažili v Třebíči a nejen tam, toto pondělí 5.9.2011.
Atmosféra na schůzce byla velmi uvolněná a příjemná a opět mne naplnila optimismem, že ZO5 by mohla vyjít, že by to mohlo
dopadnout dobře, že to bude stát za to.
Takže lidi, těším se, přijďtě i vy ostatní, kteří sem na naše stránky
chodíte a sledujete nás.
Máme slíbeny dobré hamburgery a pití bude také k mání.
ALE...hlavně budou všude viset FOTOGRAFGIE.
Věřím, že si tento den užijeme.

Martin

Tak jsme se v srpnu sešli, tedy část se nás sešla. Někteří  se omluvili,  a někteří jsou nezvěstní. No...co na to napsat.
Každý to má tak nějak jinak posazené.
Probírali jsme  Zahradu Open 5.  Mám radost, že každý zatím co slíbil, zajistil. Menší radost mám z účasti samotné. Někdo nedá nic, někdo je nezvěstný, a jsem rád za ty členy i přátele klubu, kteří skutečně vystaví. Snad je to tím divným létem,
které na nás všechny asi působí, ale necítím od členské základny takové to větší nadšení pro akci samotnou.
Zahrada Open je jednou za rok, říkám si a opakuji na schůzkách,
ale skutečnost je zatím jiná. No, stále je naděje, že se zadaří,
zatím většina členů účast přislíbila.
Na schůzce měla Žanda i svého malého synka Samuela,
což bylo příjemným zpestřením. Byl až neskutečně hodnej a já si
zavzpomínal na některé kolegy, které musím napomínat tím pšššššt, aby nerušili.
Jelikož Pepa B. putoval po Jizerkách, nebylo kanape tentokrát tolik obloženo fotkama. Donesl jsem jeden rozpracovaný soubor,
a tak se řeč točila i kolem něj.
Zkratkou : Venku byla na srpen neskutečná zima. Bez notebooku nelze promítat. Vystavovat fotky není povinnost. Fotografování je radost. Času je málo. Čas lze profrckat / rozmělnit/. Nedat o sobě vědět není slušné. V září by mohlo být snad konečně pěkné počasí.
Protože venku prší a je opět nepěkně, nebudu nic dalšího psát.
Konejme jako parta, udělejme to vše tak, abychom si ZO 2011
užili, a aby to byla dobře strávená sobota.

Martin

p.s. Na avízované hamburgery se těším:) .

První prázdninová schůzka proběhla na obvyklém místě. Díky prázdninám a probíhajícím dovoleným se nás sešlo poskrovnu, ale i tak to byl příjemný večer. Promítaly se fotky Pepy Březiny, Vjerky, Zdenky a moje..k tomu příjemný pokec nad nimi. Doufám, že na další schůzce se nás sejde přece jen o trochu víc.

Slávek

Grilování v Kočičině

,, Ty Vjeruš, neuděláme někdy u tebe na zahradě Trefos grilovačku?" zeptal se Mirinda začátkem léta.
,,Tak jo." řekla Vjeruš.
Padl termín. Byl poslán zvací email. Všichni členové odpověděli. I Libor . Většina se omluvila ( dovolené, léto, prázdniny). I Libor .
3 dny před plánovanou akcí zazvonil Vjeruš telefon.

,,Kolik asi přijde lidí?" chtěl vědět Karel.

,, Já nevím, asi pět. Proč?" zeptala se Vjeruš.
,,No, chtěl bych flambovat palačinky, tak potřebuju vědět, pro kolik lidí to mám naplánovat"

,,Aha." řekla a pomyslela si ,,Palačinky na grilování...no nevim .

V smluvené odpoledne Vjeruš trochu uklidila (by se nemusela stydět). Připravila salát, naložila trochu masa ( bo je dobrá hostitelka) a čekala hosty.

První přišel Pepa Březina s fotokrosnou vlastní výroby na zádech.

,,Tys byl fotit?" zeptala se Vjeruš.
,,Chtěl jsem Karlovi ukázat, jak chodím fotit." Odpověděl trochu vyhýbavě Pepa a záhadně se usmál.

Další přišel Karel se záhadným košíčkem. Trochu jako Červená Karkulka.

Byl čas na předvedení Pepova dokonalého ,,fotobatohu".  Z vodovzdorné plechové krabice, kde obvykle bývá fotoaparát vytáhl Pepa špekáčky, z tuby na objektiv plechovku piva. Další piva se schovávala v ostatních útrobách krosny. Na závěr předváděčky Pepa ukázal, jak pomocí této šikovné věcičky přenáší stativ s vysunutýma nohama k nemalému údivu kolemjdoucích, kteří se ptají, jestli je to vysílačka. Karel si ,,to" taky vyzkoušel. Z jeho výškou to trochu vypadalo, jako pochodující ještědská vysílačka s hromosvodem.

Potom přišli Slávek a Mirinda. A bylo nás pět.

Mirinda vytáhl krabici s naloženými kuřecími křidélky podle mistra Pohlreicha a Vjeruš si uvědomila, že ne úplně dořešila postup grilování bez grilu.

Naštěstí půda domu v Kočičině skrývá spoustu tajemství. Také gril. Spíš než tajemný, byl rezavý. Gril, který kdysi vyrobil pamětník třebíčských bigbeatových začátků Pavel Hlaváč. Poklad.

Vjeruš z grilu trochu vymetla odloupávají se rezavé plátky, opláchla roštík a Mirinda začal topit.

Ještě že dílna domu v Kočičině poskytla zbytek lampoleje s vůní citrusů. Chystání žhavých uhlíků tak bylo rychlejší.

Čtyři fotopřátelé za příjemného plkání a popíjení u stolu vyčkávali, až gastronadšenec Mirinda obětavě postupně ugriluje svoje křidélka a Vjerušinu krkovičku. Hostitelka propašovala mezi kousky masa nakrájenou cuketu a bílou papriku, což ne všichni kvitovali s povděkem.
Když už fotopřátelé začínali umdlévat zmoženi množstvím jídla, objevili se v jejich společnosti další dvě příchozí. Mirindova přítelkyně Hanka s antibiotiky a Vjerušina kamarádka Dana z Prahy s vlastnoručně upečeným chlebem. Pojedly také.

Mňam. Bylo to vynikající. Recept páně Pohlreicha byl sice Mirindou trochu upraven (Copak má normální smrtelník doma šafrán?), ale i tak chutnala křidýlka skvěle.

Ale hlavní kulinářský zážitek večera měl teprve přijít.

Setmělo se. Karel počkal, až všem trochu slehlo. Poté začal ze svého záhadného košíku vytahovat pánvičku, máslo, obracečku, rum, cukr.
Slávek rozdělal oheň a představení mohlo začít.

Vizuálně bylo flambování palačinek tak zajímavé, že někteří fotonadšenci zapomněli fotit.
Trefoscukrář Karel klasicky usmažil nad otevřeným ohněm palačinku na pánvi. Tu pak posypal cukrem, polil rumem a zapálil. Cukr a máslo na palačince se proměnili v karamel. Naprostá pohádka. Dokonce i Mirinda, vyznavač spíše nesladkých pokrmů, se vyjádřil velice VELICE pochvalně.

Večer plynul líně-přejedeně. Přátelé se shlukli kolem ohně. Popíjeli a vedli řeči.

Zdaleka nebylo ráno, ani všechny lahve vypity, ale únava se přihlásila.
Nastal čas loučení a odchodu.
,,To sem nevěděl, že je to tady takový příjemný. To sem budu muset zajít častej." prohlásil odcházející Karel.

Ano, ano. Je příjemné sejít se i jinde než jen na pravidelných schůzkách fotoklubu.

Třeba na gurmánské grilovačce na zahradě domu v Kočičině.

Poznámky:

1.,,Ještě, že mám myčku" pomyslela si druhý den ráno Vjeruš, když sbírala po zahradě spoustu       špinavého nádobí.

2.Další plánovaná akce je malování interiéru (rozumějte líčení) domu v Kočičině.

Barvy se už nakupují.

3. Popis večírku je jen trochu zmanipulovaný. Asi tak jako analogová fotografie. Nebo spíš analogová fotografie tónovaná čajem .

Vjeruš Ryšková

Byli jsme na Skaldových narozeninách v Lanškrouně.
Užili jsme si to.
...tak a zde dle slibu vkládám úplnější text.
Skalda...Vladimír Skalický, hlavní tahoun fotklubu z Lanškrouna
( www.fotolan.cz ), místopředseda Svazu českých fotografů,
člověk "spojovatel", a tímto náš kamarád nás pozval na oslavu svých 50.tých narozenin.
Potkali a seznámili jsme se se Skaldou ve Svitavách v roce 2008,
na výstavě Amatérské fotografie.
Tam jsme se jen potkali a zhruba věděli o sobě navzájem .
Zatím se však nic nic nedělo. V roce 2009 jsme se tamtéž jen tak
navzájem minuli. V květnu v roce 2010 na Srazu fotografů ve Svitavách jsme naší zdařilou PC prezentací dali o sobě opět vědět, a ještě ten den uzavřeli s lanškrouňákama družbu:).
Skalda se svou báječnou ženou ( ano, Vlaďka je ) , tehdy přijeli i na Zahradu Open 4, v červnu 201.
No a to je vlastně na úvod, abyste věděli jak to bylo.
Oslava byla v sobotu 18.6.2011 což byla sobota a v neděli 19.6.
následovala vernisáž Skaldovy výstavy v galerii.
V sobotu dorazily na párty party z Paladixu.cz, Fotoklubu Náchod, další fotografové z Poličky, České Třebové, Lanškrouna, na někoho jsem určitě zapoměl... a my z Trefosu.
Vše měli báječně připraveno, lahodný večer, grilovačka,
spousta hovorů, dialogů a monologů...
Druhý den výstava v centu Lanškouna v předem dohodnutých veřejných a soukromých plochách a objektech.
Viz.plánek, který jsem přiložil.
Insiprace i pro nás...opět jsme si to užili.
Píšu stále my, takže Vjerka, Slávek, Mirinda a já.
Naše práce vzbudily jemný rozruch:), naší přítomnosti si však během slavností 150.výročí založení místní školy nikdo nevšimnul.
Moje postřehy: hodně zajímavé trio náchoďáků s dírkovejma komorama, fotoplechovkou a záznamem každého dne v devíti fotkách.
Příjemné a osvěžující debaty v sobotu i v neděli s dalšími hosty.
Celkové pojetí Skaldových narozenin a hold fotografii.
Praktické a přitom zábavné pojetí fotografie a fotografování
pro  návštěvníky slavností ...i hostů narozenin samozřejmě.
Skaldova schopnost lidi seznamovat, stmelovat a motivovat a nadchnout je TO, co je pro amatérskou českou fotografii u nás nesmírně důležité.
Mohu připsat, že nejen pro českou a nejen pro amatérskou.
Víme více, poznali jsme další spřátelené duše a teď je to trošku
i na nás samotných, co vymyslíme a uděláme my.
Lanškroun je příjemné město a výstava trvá až do září 2011.
Máte tip,  jeďte se podívat třeba cestou na dovolenou
nebo na výlet.

Pozn: Doporučená restaurace "U pastýře".

Martin

Menší účast, návrat k začátkům klubu, pohodová atmosféra,
chybějící oficiality.
Ano přátelé, tak by reportét Aktualit pojmenoval středeční předprázdninovou schůzku.
Pokud jste zvědaví, budete asi už starý...SEM ještě přidám další
doprovodný text.
Zasekl jsem se při psaní "poezie" v návštěvní knize.

Zdarec Martin