Sešli jsme se chvíli po šesté... Karel, Lukáš, Pepa, Mirek už seděli, a pak jsme přišli víceméně společně Vjerka, Pavel, Mirinda a já… předseda nedorazil, Pavel Křeček se omluvil….
co se řešilo:
- zvířata  - blboun nejapný, Vjerka tuhle slyšela, proč se tak jmenoval
- klokani na dvoře - jsou v Austrálii přemnožení? tak jim pomůžeme… nebo je dokáže zakousnout pes Dingo? 

- Pavel koupil klávesy...jsou 170cm na výšku....to dá rozum, když je má místo piana...to se mu domů nevejde...cvičit na ně musí v noci,  když rodina spí…rodina má radost... Samozřejmě, že otázky, kde na to bere čas a kolik času spí, byly nabíledni. Prý moc ne... Pepa přidal dobrou radu: „Chceš se vyspat? Běž na čundr, můžeš zalehnout v 7 a v 7 se vzbudit!“;)
Vjerka potřebuje mobil...jakej je ajfoun? Že když už to bude muset nosit, tak aby to trochu fotilo… jak fotí ajfoun? V pohoděěěěě, Karel s tím dělá výstavy ;) ukaž, Karle...to je dobrý..nojo v týhle velikosti to musí bejt pěkný...:D Když už jsme byli u těch mobilních přístrojů, došlo i na otázku, jak fotí mobily... no za blbejch světelnejch podmínek blbě :D
- Probrala se i jedna ofiko věc - 16.12. by byla možnost vystavovat na nábřeží s ledními medvědy, tedy s ledními muži...půjdem do toho a pokud jo, tak co? nejideálnější budou velký plachty, a kolik tam tak přijde lidi? klidně i tisíc a z širokého okolí....a jaký motivy? LETNÍ ať se LEDNÍ muži zahřejou...a kdo do toho půjde, Vjerka by 3 dala, Karel taky něco a chytli se i další....

Před sedmou došel i Marián Runkas a Vlaďka Kršková a donesli kalendáře s dobovými fotografiemi z přelomu 19. a 20. století, velká paráda a já u toho nestihla dělat zápisky...nicméně…byla položena otázka, co jsou šindele a co došky....chce to mnemotechnickou pomůcku. Pepa poradil: Šindele se Štípou, došky se nevím co....vážou.... Vjerko a pamatuješ, jak poznat lachtana od tuleně? Bylo to přesně před rokem… pamatuju, ale už nevím... Diskuze o bočním posezu dam v sedle koně i na sedle motocyklu...a následovaly humorné historky ze života motocyklistů/motorkářů...

Pepa měl fotky na kanapíčkua u jejich prohlížení se lehce podiskutovalo o znovuzrozeni webových stránek Trefosu...měli by jsme s tím něco dělat, ač je to problematická záležitost. Pak Pavel líčil zaujatě strukturu čipu a její odraz na zrcátko a zpět na čip…no ale fotky má Pepa hezké, co ten nachodí kilometrů. 

A posléze začali první odpadlíci odcházet…nicméně, jak trefně poznamenala Vjerka u jedné ze svých fotek – „opět jsme obsáhli celej náš KOSMOS“

Text: Zdena Procházková

Konec týdne byl hodně studený a deštivý, takže jsme do poslední chvíle tušili,

že by se mohlo stát i dosud nevídané a my bychom celou akci museli zrušit.
Nakonec jsme se však sešli na Polance v domluvený čas, zhodnotili své šance
proti počasí a rozhodli se Zahradu Open 2017 uskutečnit.

A dobře jsme udělali, že jsme vytrvali.
Vystavovalo deset členů klubu plus dva hosté, takže se nám prostory podařilo

i celkem zaplnit. S radostí jsem se díval jak skoro polovina mých kolegů

rozvěšuje černobílé fotografie. A samozřejmě byl rád, že rozvěšuje i „barevný
zbytek“ kolegů.   
Ona tahle fáze výstavy je taky vlastně zábavná, je to jako když věšíte prádlo

na dvorku a povídáte si se sousedem odvedle. Věšíte, povídáte si, občas se

souseda zeptáte na něco jako: „hele myslíš, že to mám tak nechat nebo prohodit?“

Je zábavná, protože je vše na začátku a vy se těšíte na to až se podíváte na fotky

kolegů a kamarádů, až si o nich budete povídat , těšíte se na návštěvníky,

třeba i na různé dotazy, na ten mírný šrumec mezi fotkami.
Jste toho všeho součástí.
Někteří už pojedenácté, jedenáct výstav Zahrada Open, vzpomínáme na silné
a prosluněné parádní ročníky na ranči u Zámiše, na úplný začátek na Jardově

zahradě za poliklinikou, na všechny věci. které dobře dopadly i na to co se třeba tolik nepovedlo.

Na velkou účast jsme si tentokrát asi mohli leda zavzpomínat, neboť díky
vlhkému a již podzimnímu počasí a možná i „klidné“ propagaci naší ZO

byla účast také taková  klidná…komorní, ale lidi nakonec i celkem chodili,

i když všech našich skalních návštěvníků jsme se letos nedočkali.

No co, vyzkoušeli jsme si zase další trošku jiný formát naší výstavy,
je dobré že byla, že proběhla, bylo příjemné vidět zákulisní svatební foto od Žandy,

Lukášovy krajiny, zátiší od Mirka S., Karlovy barvo-čtverce, Juniorovo černobílé

rodinné reportáže, musím zmínit i Vjerčiny taktéž rodinné náhledy, velmi povedené,

Mirinda tentokrát na obrázky rodinu a lidi nepustil a tak jsme oko osvěžovali jeho

barevnou krajinou, Pavel K. fyzicky nepřítomen, jen pár slečen nám na kolíčkách nechal,

mé věci se pohupovaly naproti plotu zahrádky restaurace tam, kde za stromem modrá
Pepova kárka stála, ano ta, na které Pepa opět dovezl své foto panó, takže Pepa uskutečnil
happening již cestou na ZO.

Našim hostům Vlaďce a Máriovi, se mezi námi určitě musí líbit, neboť s námi již párkrát vystavovali. Přišli opět dobře připraveni a s chutí vystavovat.

Děkuji všem, kteří se zasloužili o zdárný průběh akce, díky kluci …a holky J .

Martin

Vernisáž Vjerky a Mirindy „Soufotí 2“ – 10.11.2016 Zámek Třebíč

Vjerka a Mirinda dali dohromady další porci svých emocí a záběrů a tak vznikl další soubor fotografií s názvem „Soufotí 2“. Dvojka pro to, že jednička už proběhla před pár lety v Salze a název pro to, že se jedná o fotografie spřízněné podáním, příběhem, tématem čí vyzněním…šlo by říci i vzájemnou zaměnitelností obou autorů. Někdy si můžete jen tipovat kdo z nich dvou co fotil. Samotné obrazy jsou složeny vždy ze dvou snímků vedle sebe. Uvést výstavu kamarádů jsem dostal jako dárek k svátku, no říkal jsem si, že jsem to bral…ale nakonec. když jsem viděl, že řeč měla hlavu patu a celkem i úspěch, jsem si zase řekl, proč ne, že.Účast byla dle mého soudu slušná, celkem mne i překvapila a ono se to potom hůř mluví…takovejch lidí…Doma jsem si napsal pár vět, poznámek k řeči, nakonec to jen držím v ruce a ani se na to nepodívám, ale držet je v ruce je taková klidnější jistota. Samotná galerie mne velice příjemně překvapila, skutečně zdařilá stavba – rekonstrukce. A také provedení výstavy, polep písmeny, adjustace a zavěšení, ta vše je na vysoké úrovni. Díky Michale Zábrši. Fotky jsem sice viděl už před výstavou, to abych věděl o čem budu mluvit, ale samozřejmě jsem je opěr rád prohlédl ve skutečných velikostech. Již jsem to kamarádům říkal. a pro pořádek to tedey ještě zde napíšu, Vjerko, Mirindo, poklona, odvedli jste parádní práci…však víte jak jsem vás pochválil v řeči.
Telegraficky: ano, ten spolek dam na vernisáže často chodí, ale jak jsem v mailové diskuzi postřehl, bůhví čím se budeme ve stáří bavit my, že? Souhlasím. Nic proti dámám, naopak. Slávek s Mirkou si něco důležitého špitali v galerii…že by? Potomci některých z nás nám zkrátili čas, který jsme ještě chtěli trávit společně a jinak. Víno bylo červené a bílé…a tyčky…snad nee doma. Proč jsme se tak rychle rozprchli? Jo vždyť už jsem to psal. Z klubu chybělo jen pár tváří. Poděkování směřuje k Lukášovi za kontakt na tento prostor. Pro všechny ostatní jednu informaci, stojí za to TO vidět a třeba něco napsat do návštěvní knihy. A pokud budete někdo mít fotky z akce, pošlete mi je prosím, dám je na stránky.

Martin  

Listopadová schůzka aneb hodně Pavlů u jednoho fotostolu:

Listopadovou schůzku tentokrát kolegové naplánovali do Café Art v Zámostí.Venku zima na šálu a čepici a uvnitř nečekané až vedro od skutečně hořícich kachlových kamen. Koukám kam si sednout, několik menších stolů, prý je potom srazíme. Mirek „eS“ s Karlem a Lukášem již zde sedí, jsem další, ale už se k nim nevejdu. U dalšího stolu nějaká povědomá tvář, lovím v paměti…jo..myslím Pavel…dál nevím, mává na mě, přisedám si.

Další kolegové přicházejí do vytopené restaurace, ty obrýlení ihned snímají své věrné oční průvodce…Vjerka, Mirinda, Slávek, Pepa, Pavel ( tentokrát náš věrný… Křeček ) a další Pavlik se sympatickým úsměvem a účesem( taky náš a také věrný…Rybníček). Teď mě napadlo, že kdyby Pavlové měli společnou firmu, mohlo by vzniknout velice zajímavé logoJ.

Sešupujeme stoly dle plánu, vedle Pavla co na mne mával a se kterým si povídáme “byl jsi kdysi na pár schůzkách klubu, že jo? Myslím v roce 2008. A dělal jsi doma sám barevný fotky mokrým procesem, je to tak že? Jo byl, dostal jsem chuť zase se mezi vás podívat.“ A tak se jeho prostřednictvím seznamujeme s dalším Pavlem, bylo mi nápadné že s námi u stolu zůstal sedět neznámý pán. Ale jelikož už se u nás na schůzkách vystřídalo celkem dost lidí-hostů, z míry nás to nevyvádí, bereme to jako normální situaci, čas vždy ukáže kdo setrvá , třeba jako Zdeněk Pachl a ještě Roman, kteří ještě přišli,kdo se mihne po osmi letech jako Pavel „Cospolusedíme“, a kdo už nepřijde.

Jeho fotografie si právě prohlížíme, bavíme se o technice PC tisku a obdivuhodně skoro celou schůzku vesměs o fotografii.

Dnes je kupodivu téma skoro celé fotografické, málo receptů a výchovných rad, málo cestování a nemocí či jiných příhod…baví nás to. Ne že by to, co jsem právě zmínil bylo na schůzkách téma nevhodné, i to nás baví probírat i tomu se rádi věnujeme, ale tentokrát to bylo o fotce skoro na 80%.

Tentokrát nikdo nefotí, takže bude jen toto info, kterým dle slibu budu opět plnit náš web. Obsluha je pozorná a sympatická, dobře se sedí, s těma silnejma ponožkami jsem to přehnal, teď to vím, ale ostatní se asi taky potí.Pozvánka na vernisáž od Vjerky a Mirindy na jejich výstavu „Soufotí 2“, která bude na Zámku…dnes to bylo velmi příjemné, dost se nás i sešlo, babinec zastupovala tentokrát jen Vjerka, odcházeli jsme později než jsme předpokládali, ale to se stává právě na schůzkách kde je o čem hovořit.  

účast: Martin, Mirinda, Vjerka, Junior, Slávek, Karel, Lukáš, Pepa a já, plus další dva hosté…

Opět první středa v měsíci...jako obvykle jsem přišla trochu později, ale Slávek říkal akorát včas - řeší se výchova dětí:-D....kdy už můžou nebo nemůžou chodit samy a kam...v dnešní době....
Chvíli po mne dorazil Mário Runkas a Vlaďka Kršková....Junior se ujal slova a všechny nás představil....a začalo se promítat - působivé obrázky z Afriky včetně komentáře... drzé opice, volant vpravo, pěkné silnice - občas, lidé oploceni na silnicích, žirafy na volno, pracovní tempo pomalejší, největší meteorit - a spadl rovnou do amfiteátru:-D (rozvířila se těžká fyzikální debata o hmotnosti a velikosti těles padajících atmosférou na zem) (a když jste to nakousli....jaká je.....????:-D :-D :-D ) - nestačím koukat kolik je tady fyziků-klobouk dolů pánové... prý je aspoň vidět, že témata zpracováváme do hloubky...a občas při tom ani fotku nepotkáme :-D 
Zpátky k Africe - čárkování zeber – každý jejich čárový kód je jiný; pštros pozorující vzdušný vír; když žirafa, leží položí hlavu?, mraky Mamma (Na spodní straně oblaku visí zaoblené výběžky podoby ženských prsů – def. mraky.astronomie.cz); zkamenělé stromy…. - Lukáši jak dlouho? ....od druhohor po nedávnou minulost....Martin chce nějakou cifru…baj vočko…prý od 300mil let kdykoliv...a předseda byl spokojen....; rozdíl lachtan a tuleň – LAchtan má LAlůčky; pouštní fotky, největší duny - Velkej Táta,  písek, písek, písek....mrtvá krajina….. Mrtvé údolí (Deadvlei); poušť vs. oceán – pitná voda nikde...trocha ironie - Slunce v poušti - to dává fakt naději....tzv. v pr…. místo:D A nakonec neuvěřitelné astrofotky – africké i evropské, spousta poznatků týkající se naší oblohy…, a taky jiné pohledy na krajinu Vysočiny…debata o ranním vstávání, se kterým má (nejen) Vjerka problém ;)

Pak už jen kratinká zmínka o soutěži města Třebíče na téma „Památky a život“ – pro málo účastníků, prodloužena do konce října…

No a  šlo se domů....příjemné to bylo J

Text Zdenka

Zahrada Open 25.9.2016 – Jak se nám to povedlo

Letošní klubovou výstavu jsme po domluvě v klubu naplánovali
na konec září, kdy se dalo čekat pěkné počasí, kdy téměř všichni

měli čas a kdy byla právě vhodná chvíle na fotky v přírodě.

Nakonec jsme se shodli na parku na Polance, který jsme ještě
nevyzkoušeli, a který se nám zdál být dobrým prostorem.
To jak se později ukázalo, příjemně překvapilo řadu návštěvníků
a našich kamarádů, kteří nám sdělovali že TAKTO ano, že je to
dobré a lepší než předtím atd.
Ano, je to tak, hřiště, restaurace, lavičky, příjemné prostředí,

to vše společně dohromady přímo vybízí návštěvníka k delšímu
pobytu na výstavě. Děti si hrají, nezlobí nebo jen málo, restaurace
vzdálena pár metrů, lavičky jsou vyhřáté od Slunce…jo, tak počasí
nám ale naprosto parádně vyšlo, stejně jako v roce 2010 na Ranči
u Zámiše, kde tehdy naše výstava proběhla 26.9. ( viz.kronika).
Své práce vystavilo 9 členů fotoklubu + 2 přátelé klubu + 3 hosté,

a jelikož někteří z nás měli soubory opravdu obsáhlé, bylo se věřím

 stále na co dívat.
Pohoda, klid, Slunce, pískoviště, delší čí menší fronta před restaurací,

hovory, grilované maso od Slávka přímo na plac, lidi chodící mezi
fotografiemi…a ten známý „pocitový závan“ z minulých Zahrad.
Ten šmak, který si tolik pamatuju právě z našich výstav, které byly

na již vzpomínaném Ranči u Zámiše.
Netroufám si odhadnout kolik lidí nakonec přišlo, ale povedlo se mi
opět to co vždy – nestihnul jsem mluvit se všemi, se kterými jsem
mluvit chtěl nebo jsem s některými mluvil kratší dobu než jsem mohl.
Prostě na těchto akcích je dobré, že každým metrem potkáte někoho
s kým si můžete povídat, a že to nelze vše stihnout ve velkém
je jen dobrým znamením.

Děkuji všem členům klubu a přátelům, kteří se přičinili a pěkný průběh
naší 10.fotovýstavy opět pod šírým nebem Zahrady Open.

Martin Bukovský

Dovolil jsem si vložit PF 2016 od přátel, kteří mi je poslali.
Sbírám i hmatatelná, tištěná, takže budu rád,
pokud mi je na schůzku někteří Třeba i donesete.

Martin