Dobrý den,
dovolili jsme si Vás oslovit za účelem zhotovení fotografie.
a to současného potrétu celé vaší postavy.
Nic není třeba odkládat, tašky si klidně nechte v rukou,
děti také, třeba i s kolem či koloběžkou.
Klidně Vás vyfotíme ve skupince i samotné a to tak,
jak si budete přát, tak jak se budete cítit uvolnění.
Nezdržíme Vás, stačí jen chvilka času
a ochota okamžik postát před plátnem a fotoaparátem.
 
Tento fotografický projekt má mapovat lidi ( občany?) Třebíčska.
Zachytit současné tváře, oblečení, účesy, vzevření.

Důležité: Vaše fotografie v žádném případě NEBUDOU sloužit
k jakémukoliv reklamnímu tzn.zpoplatněnému, výdělečnému účelu.
Budete fotografováni na základě ústního souhlasu
s přihlédnutím k veškerým právům na ochranu osobních dat.
Vaše portréty však budou prezentovány na veřejnosti formou
fotografických výstav, jedině tak má celý projekt smysl.
Dále budete mít možnost si Vaše portréty od nás vyžádat
a nechat poslat mailem. / www.trefos.cz   -  sekce BLA-BLA/,
Fotografie si potom můžete nechat vytisknout ve vámi vybraném fotolabu.
Zhotovení fotografií ( formátu a počtu), je však ve vaší finanční režii.

PROČ vlastně takto a teď?
Jsme inspirováni projektem "Český člověk",
od autorů Ivana Lutterera, Jiřího Poláčka a Jana Malého,
který vznikal v letech 1982 - 1996. Je to snaha o pokračování.
Druhým důvodem je nadčasovost. Právě proto chceme zaznamenat
tváře lidí Třebíčska tak, jak je v tento den uvidíme, zastavit čas.
Zkuste se prosím taktéž na chvilku zastavit, postát před plátnem
a nechat se vyfotografovat.

Děkujeme Vám
Třebíčské fotografické sdružení TREFOS Třebíč

Odkazy : http://www.gallery.cz/gallery/cz/jan-maly-jiri-polacek-ivan-lutterer-vystava.html
              www.trefos.cz

Příjemně ovlivněn kamarády z Náchoda, s kterými jsem společně
s Mirindou bydlel na pokoji na foto-akci v Lanškrouně,
jsem se pustil do neprobádané krajiny.
Dírková komora...malba světlem...a to doslova.
Zkusit ten jednoduchý, k počátkům fotografie odkazující postup.
Právě ta jednoduchost, v době přetechnizované mne lákala.
Najdi vhodný objekt, umísti "pixlu" a čekej.
Návrat k podstatě a základům fotografování.
Světlo je nosič obrazu ( moderně a hnusně se říká " informace").
Bez světla NIC nedokážate. Tedy v případě dírkové komory.
(Napadly mě také experimenty s přisvětlením baterkou).
Hlavní je radost z výsledku práce samotné.
ONO to skutečně funguje...ono to skutečně fotografii udělá.
Ano, udělá...princip dírkové komory bavil panstvo na francouzském dvoře myslím již  v 17.století.
Přikládám pár svých prvních věcí a už teď vím,
že se tomuto určitě budu věnovat i v budoucnu.
Zkuste to také, bavte se světlem...rád vám všem vypomohu
radou, materiálem a dalším možným servisem...za pivo.

Martin

P.S. Míro a Tomáši od  Náchoda...díky kluci za inspiraci.

Pozdně noční cigareta
kterou si nemohu nedopřát
hodně noční sklenka vína
kterou si neodpustím

Pár ještě svítících oken
který vidím
Spousta myšlenek
co mě napadají
třídění

odpadu?

procházení posledních prožitých věcí
příběhů a pocitů
ENTER, ENTER bzzzz bzzzzz

Ano, jsem spokojen
ale právě  proto
ve chvílích usebrání
potřebuju a CHCI ponocovat
protože
ty skutečně dobré věci
který dokážu ze sebe dostat
potřebují
jako vývojku
noc
klid
ticho
a rozjímání...

ať žije noc

Ráno se probudím
zase trochu zbitej
stojí mi to za to

13.2.2012 - 01:17 hod.

Každý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další.
V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil.

Právě čte, chválí, ale nenapsal: Martin Bukovský

Příběh ze současných Čech od Martina Sichingera, držitele Literární ceny Knižního klubu za román Cukrový klaun (2008), nás přivádí ke starým příběhům šumavského pohraničí.
V roce 1959 vznikl podle scénáře Rudolfa Kalčíka film Král Šumavy, ve kterém příslušníci pohraničního praporu SNB Kiliána dopadnou a zabijí. Film zaznamenal nesmírný ohlas a od uvedení do kin ho viděly přes tři miliony diváků - přesto, že se Kiliána nikdy dopadnout nepodařilo.

Na konci léta 2010 dvanáctiletý Tomáš odjíždí se svými rodiči na samotu poblíž Kvildy. Stejně jako jeho otce ho fascinuje pátrání po skutečném osudu Krále Šumavy, a cesta ho zavede do bavorského městečka Röhrnbach ke hrobu Kiliána Nowotného.
Právě v Bavorsku se Tomáš dozví, jakou chybu udělal Král Šumavy při svém posledním přechodu, proč musel zahynout na plátnech českých kin, a jak lehce kolem nás vznikají lži, kterým se nikdo neubrání.
Vydejte se s Martinem Sichingerem do nitra šumavských hor, po dávných stezkách, ke starým příběhům.

Právě čte, chválí, ale  nenapsal : Martin Bukovský

Tak jsem přemýšlela včera na vernisáži, když nám byli nabídnuty výstavní prostory v galerii Ladislava Nováka, co tam asi vystavíme. Napadlo mě společně téma, které už dlouho leží hluboko v naší mysli a říkala jsem si, že sama nejsem schopna něco vymyslet a následně nafotit. Jednalo se o téma: Třebíčské pověsti.
Jelikož s Pavlem "Juniorem" Rybníčkem občas přispíváme do projektu "Week of life" svými fotografiemi z našeho života, napadlo mě, že by nebylo špatné nafotit si společně téma: Můj život, moje rodina.
Je to téma, které každý z nás žije, má ho okolo sebe. Je to téma, ve kterém se můžeme sladit, můžeme se o něm bavit a to i následně nad výslednými fotografiemi.
Není nic snadnějšího než fotit svou rodinu, běžné činnosti, které denně děláme, společné momenty, které zažívate se svými blízkými. Tak co tomu říkáte, půjdeme do toho?
Stanovila bych asi taky týden. Běžné je vypíchnout 9 fotografií na den. Mirindovi to přijde moc, ale o tom se už můžeme bavit na schůzce.

Přeji pěkný den Žaneta Malá

Tuto návštěvu jsme slibovali našemu foto-kamarádovi
Standovi Odvářkovi z Poličky již delší dobu.
Se Standou jsme se seznámili tuším na vyhodnocení
celorepublikové amatérské fotosoutěže ve Svitavách,
patrně v roce 2009.
Od té doby jsme se viděli několikrát. S někým si prostě hned
padnete do oka. A to je právě náš případ.
Standa byl rovněž na našich Zahradách Open 2010 a letos také.
Taky se přijel podívat na vernisáž klubové výstavy,
kterou jsme měli 1.9.2010 ve Velkém Meziříčí.
A to prosím až z Poličky!!!
Byli jsem pozváni na moc pěknou chatu kousek od Svojanova.
Chata byla příjemně vytopená a tak jsme hned v pátek hodovali
a vyprávěli do sobotních ranních hodin.
V sobotu jsme pod vedením Standy podnikli výlet po okolí,
Slunce nám přálo, barevný podzim byl jako na objednávku.
Prohlédli jsme si i hrad Svojanov, dali něco malého k snědku,
a vrátili se na chatu. Opekli jsme BIO uzeniny na BIO ohni
a vedli BIO řeči.
Tma přichází dřív než by člověk chtěl
a tak jsme se opět pěkně rozložili u vyhřátého krbu v chatě.
Čas utíkal hovorem, a až ukousnul hodinu a půl z neděle,
šli poslední zbytky diskutérů chrnět.
Nedělní námraza společně se Standou nás dopoledne vyprovodila zpět k našim analogovým i digitálním domovům.

Telegraficky:
Je dobré mít přátele. Chlapi (Standa a Karel) umí dobře uvařit
gulášek. Kočka je přátelské zvíře. Česnečka někdy nesedne.
Na letních gumách lze jezdit i koncem října. Řidič kochající se krajinou, je zneklidňujícím prvkem pro ostatní pasažéry.
Mazel je spolehlivé a velké autí. Přes krytku fotku neuděláš.
Vínem slivovici nezapíjej. Zdravě snídá pouze jedna z šesti.
Teplá sprcha je fajn. Fotografie je báječná a stmelující.

Martin

Chci se s váma podělit o svůj dnešní "majstrštyk", o akci která se mi vyloženě nevyvedla.
Byl jsem na vycházce s naším malým Filipem, tříletým klukem.
Dofotil jsem s ním poslední záběry mého oblíbeného kinofilmového
materiálu ILFORD F4 Plus, vymotal jsem jej zpět do kazety,
a oproti svým zažitým zvyklostem jsem nechal kousek filmu trčet z kazety.
Jak jsem již naznačil, obvykle to nedělám, a mám pro to důvod.
Tentkorát jsem polevil a říkal jsem si, že takto film jen lehce vytáhnu a nebudu muset ohnout kruhovou krytku kazety.
Běžně to tak dělám, neboť tyto nové kazety na rozdíl od nových
se stejně nedají použít na metráž, mají zalícované (spojené) hrany.
A právě toto se mi dnes vymstilo. Dával jsem do foťáku nový
film a ten odfocený jsem si dal jen tak do tašky.
Soustředil jsem se na zavedení filmu a jen tak na půl huby
odpovídal Filipovi na otázky: "Co to je Marťo?...co to je?"
"Hmmmm, to je toooo...mhhhmmmhhh...".
Až potom jsem se otočil na něj a viděl, jak v těch malých
dětských pacinkách, v těch pacinkách, které se přeměnily
na ruce  NIČITELE, je asi třetina filmového pásu vytažená,
a již slunečním osvitem vyvolaná.
Ty jóóó´...a je to v prdeli...jsem řekl silně nahlas...
"měly tam být tvoje obrázky a teď zmizely."
Tím jsem ho rozplakal.
Potom jsem jen utíral Filipovo slzy, hladil ho po hlavě a zpytoval
svědomí.
Vždyť je to vlastně MOJE vina...měl jsem si dávat pozor.
Asi to tak mělo být...něco je snad určeno předem k nezdaru...
v tomto případě laskavému.
Já vím, že právě na začátku filmu jsem měl záběry od kterých jsem si HODNĚ sliboval.  Těšil jsem se na to až film vyvolám
a nazvětšuju fotky...záběry jsou pryč.
Svět se nezboří...zaniklo již mnohem víc daleko důležitějších
věcí na světě.
Robertu Capovi zvrzli v laboratoři několik filmů z vylodění spojenců v Normandii...ALE stejně mně to štve.
A tak se vás chci zeptat, stalo se vám to taky?
Analog...digitál...jsme na jedný lodi...mrzet to musí stejně.
Pište případně do návštěvní knihy.

Martin = analogista:)

Podívejte se na tento odkaz :

http://www.igorchmela.cz

Herce znáte ze všelijakých rychloběžných seriálů, kromě jiného však
hraje i dost dobré divadlo, ale především jsem byl překvapen tím,
co Igor Chmela zachycuje různými fotografickými přístroji,
které mimochodem také stojí  za kouknutí.
Já se příjemně pokoukal a bavil.Kde na to bere čas?
Velllice zajímavá tvorba.
P.S. Na tento tip mne navedla před časem Vjerka.
Martin

text jen krátký...něco jsem zde vložil...jsem zvědav, kdo si vůbec všimne...ale nejvíc mne zajímá zda k tomuto snímku něco někdo napíše.
Pište cokoliv vás napadá...jen na vyložené blbniny raagovat nebudu...na ostatní věci ano a rád.
Můžete použít návštěvní knihu nebo můj mail: morton69@seznam.cz

Martin