Dnes probíhá v Zadní synagoze vernisáž fotografií našeho fotografického sdružení Trefos. Nebylo mi umožněno připravené fotografie vystavit, lépe řečeno mi bylo nařízeno připravené fotografie sundat. Proto alespoň touto formou můžete fotografie vidět. Věřím, že brzy najdu VHODNÝ prostor pro mé sebevyjádření a nachystané fotografie spolu s dalšími novými výtvory i přesto vystavím.

Žaneta Malá

Zveme všechny příznivce fotografie a našeho fotospolku
na společnou klubovou výstavu do Zadní synagogy.
Vernisáž je ve středu 4.9.2013 v 18.hodin.
Těšíme se na hojnou účast...naše vernisáže jsou zábavné.

Za klub Martin Bukovský

Zahrada Open 2013.....netradičně prázdninová a v netradičních
prostorách. Po prvotních výstavách, které byly u v zahradní
kolonii Skalka za Poliklinikou na zahradě u Jardy Krška,
jsme se přemístili na velikou zahradu na ranč u Zámiše,
kde jsme si užili další čtyři výstavy. Oba předchozí prostory
měly své přednosti. Na Skalce to bylo prostředí soukromé,
schované, menší, tam jsme uvítali tehdy neuvěřitelných
snad sedmdesát! návštěvníků.
Pozdější výstavy na ranči u Zámiše tento počet překonaly.
Nechce srovnávat naše výstavy jen počtem návštěvníků
i když je to samozřejmě důležitým ukazatelem.
Naše výstavy jsou prostě pestré, a to jak v pojetí vystavených
fotografií jednotlivých autorů, tak v pojetí prostoru samotného.
A díky různým věcěm, které nejsme schopni úplně ovlivnit
se musíme čas od času hnout na jiné místo.
A vyhlídnout jej, domluvit  a dojednat je právě ta důležitávěc.
Ranč u Zámiše v současné době nelze pronajmout, takže jsme
hledali dál. Nebylo to jednoduché...zkrátím to, díky Agnesovi,
který dal tip, jsme se ocitli právě v prostorách u Lihovaru.
(Tímto děkujeme p.Urbančíkovi a Markovi Janíkovi
za poskytnutí prostoru a ochotu).
Zahrada u Lihovaru je prostě částečně industriální, je to tak.
Kamenná zeď kolem, hliníkový hangár, nýtované nádrže,
palety, kopřivy, luční kvítí a divizny, písek a hlína,
spousta malých rezavých krásných věciček všude pod nohama,
prázdná budova u vchodu, chybějící brána nahrazená pletivem..
no prostě něco pro nás a naši výstavu.
Opět jsem měl radost z týmové práce, všichni kteří slíbili
se zapojili. Slunce nám přálo až moc...vedro bylo fest.
Lidí přišlo a chodilo stále dost a dost.
Počet? 250 až 300?  Nevím,máte nějaký jiný odhad?
Vystavovalo celkem 15 autorů ( z toho 11 z TREFOSu).
Musím napsat, že tentokrát převažovala krajina,
což se nám dlouho nestalo. (Koncept volá!).
Povedlo se, sednout bylo kam, lidi za námi opět
rádi přišli...už teď vím, co je potřeba dopilovat a čím se nemá
cenu zabývat příště. Čemu by bylo dobré věnovat pozornost
a co můžeme klidně vypustit...jen nevím, jestli bude
Zahrada Open příští rok v tomto formátu..a nevím kolik
se vás přijde podívat...za rok se spousta věcí změní.
Pokud však bude síla a chuť v klubu, rádi pro vás zase tuto
akci opět uspořádáme.

Telegraficky:
Pepa B. vstal z "nečinných" což je SKVĚLÉ!! Kdo si hraje nezlobí.
Časová tíseň může zplodit zajímavé nápady...ALE taky nemusí.
Nemusíme "válet" sudy, stačilo si zajít do kelímku do restaurace.
Takovou náročnou neděli prý obsluha nepamatuje...takže to je vlastně pochvala.

Martin

Jelikož máme svou "klubovnu" přes léto uzavřenou, musíme někdy
sáhnout k jiným možnostem kde se sejít.
Mirek S.po rodinné poradě pozval všechny na schůzku do jejich
zbrusu nového postaveného hezkého domu,na příjemnou terasu,
toho času ještě bez  zábradlí, podmíněného stavebním úřadem.
Krásně svítilo,bylo teplo a my se sešli v dostatečném počtu.
Vetšina hovoru se odehrávala kolem chystané Zahrady Open 2013
a kolem nově dostavené haciendyBuenas Tardes seňores i seňoritas!
Telegraficky: Pokud dvakrát po sobě nepřijdeš na schůzku, nediv se,
že ti něco unikne... je to napjosto noumální-Slávek.
V oblečení na motorku se pěkně sedí na prosluněné terase-Junior.
Noční směna duši polahodí-Zdenek.
Nestiháš? Tak příště-Zdenka
Taveňák a jiné donesené věci z obchodu těžko nahrazují SALÄT
v Charlestonu-Lukáš.
Když G.spí, je pěkně na všechno tak najednou ČAS-Vjerka.
Pobyt mezi přáteli a k tomu ješte ve své čtvrti prospívá zdraví
i duši-Pepa B.
Takovej velkej kočárek bude fuška utlačit-Mirinda.
Ta nemoc se ne a ne rozloučit...DEJ konečně foto na web!-Karel.
Nevzpírej se stavebnímu úřadu,
byť jej zastupuje žena-trpaslík-Mirek S.

Takže ahoj na ZO2013!

Martin

P.S. Mirku, díky za pozvání, rádi přijdeme zase..salát byl MOC dobrej.

Tak Zahrada Open 2013 je úspěšně za námi…návštěvníků přišlo až moc…viděl jsem místnosti plné fotografií, na nádvoří na šňůrách byly další a další fotografie, zvětšeniny barevné i černobílé, bylo pod mrakem, byla zima a pršelo, ale lidi byli spokojení…
Proč však výstava byla nakonec v borovinské fabrice?  Proč nebyla v zahradě u Lihovaru
tak, jak bylo domluveno? Proč jsem na výstavě zjistil, že tam mé fotky vůbec nejsou
a velké plachty snad také ne? Proč jsem tam viděl některé z vás již připravené vystavovat,
a některé vůbec ne? Proč jsem to jako velitel zazdil…?
No SEN skončil a já se probudil, a uklidnil se. ANO, naštěstí to byl jen sen.
Ale na něco se zeptat chci. Kdo z vás na FaceBook dal mylnou informaci,
že ZO2013 je 14.června místo července?
Snad i proto, že se mne na to ptali známí s větou“ Zahrada už prý byla?“ Snad i proto
se mi zdál tento divný sen.
Zahrada je však před námi…a není daleko, přípravy jsou takovém vlažném běhu, ale jsou.
A to jsme vše probrali na poslední schůzce klubu.
Telegraficky: Pepa Březina měl úžasný komentář se spoustou až neuvěřitelných historek
ze své poslední výpravy z Vihorlatu a Bukovských (šak jo!) vrchů.

A také spoustu fotografií na promítání.
Malé morské oko, setkání s učitelem , který v Třebíči před lety učil, nečekaná policejní
kontrola a hlášený běženec (Pepa sám aniž o tom věděl).
Příjemné osvěžení klubu těmito historkami od tichého poutníka tichou krajinou…
…kdo z nás na to má, že? ….náturu a chuť trávit čas většinou sám…OBDIV.
Smutno dole v baru asi i Borisovi Kjulleněnovi, takže se za námi nahoru přišel podívat,
zůstal, maloval si do skicáku a potom nám kresby rozdal (viz.fotogalerie), díky Borisi.

Poprvé přišel Juniorův následovník z Kodaku Pavel R.a vydržel celou schůzku.
Přišel i s fotkama na kanape na kterém však mezitím spal Malej Sam jako dudek,
takže je vystavit vlastně ani nemohl.
Uvidíme, zda bude mít chuť přijít i příště…vím jak to chodívá, čas ukáže.

Promítali jsme dál Juniorovy, Lukášovo a moje fotky.Boris kreslil.
Malej Sam se vzbudil a společně s Grétkou rozjeli halekačky a vískačkyJ.
Mirinda udělal pěknou pozvánku na ZO2013, Vjerka s Juniorem shromažďují data
a zařizují dohled na výrobu foto-plachet.
Zdenek je po vzájemné domluvě ambasadorem vinárny Salza, takže veškerá komunikace mezi námi a kavárnou Salzou bude probíhat snadněji a rychleji,neb tam chceme do budoucna vystavovat.
Mirek S. se chopí fotoburzy na ZO2013, no počítám s tebou Míro.
Žanda projektu Člověk Třebíčska, ať zase pokročíme dál. Jednou by z toho mohlo být
slušné množství snímků.
Romane, Zdenko…budete vystavovat? Roman se myslím, zase vymluví…a Zdenka?
A co Jan Tleskač? A co Slávek, žije?  
A co Zahrada OPEN? Jsme připraveni? Věřím, že ano…kdybych nevěřil, tak bych se
vám všem schoval.

Martin

P.S. Charleston má přes prázdniny zavřeno, ale Žanda má od klubovny klíče,

        takže se stačí domluvit…jen občerstvení nezapomeňte sebou přátelé.

Říká se, že pokud někoho v hovoru omylem pohřbíte tak, že o něm mluvíte jako
o zemřelém, bude naopak ještě dlouho živ.
Tak nějak mi to připadlo, když jsem přišel na poslední schůzku.
Pepa Březina tam seděl s pivkem, sice takovej utahanej, ALE byl tam.
A navíc donesl spoustu fotografií na kanape! A barevných, ve čtvercích!
Kdo zná Pepův příběh ví, že Pepu trápí zrak.A díky tomu jeho fotky vypadají
kontrastně trochu jinak, než bývá zvykem. Avšak barevky, které jsme mohli
na kanapi vidět, jsou ve vztahu vnímání směrem k divákovi ještě trochu dál.
Neznalý by tušil, že někdo hodně tahal ve PS za křivky, ale kdo je schopen
celý Pepův fotoživot a jeho vnímání krajiny, barev a tvarů v přírodě vnímat
snad tuší, že toto je CESTA ke které byl Pepa vlastně smyslově nucen…
Uvidíme na ZO2013, snad je Pepa v nezmenšeném počtu vystaví,
snažili jsme se ho o tom na klubu přesvědčit. Ano, má to šťávu.
Něco jsme si i promítli, opět probrali potřebné a nepotřebné ale také nutné.
Žanda hlídala doma, Slávek se cpal seletem ve Slavicích a Karel nás pozdravil
mobilem z brněnské nemocnice.A venku opět pršelo.

Autorská úvaha o přípravě výstavy:

Ano Zahrada Open 2013, snad vyjde počasí, minulý rok tou dobou bylo stejně
zimohnusně jako máme právě teď. Ale co, první Zahrada byla na konci října
a taky jsme si dokázali poradit…třeba jsme si moc zvykli na výstavy v létě.
Hlavně mít chuť, nevymlouvat se zbytečně (to je vždycky poznat), pár hodin
zamakat a dílo na vystavení je na světě.
Ano je to tak, nejdůležitější je TO vymyslet. A to tak aby to za něco stálo a popř.
mělo i myšlenku, tedy pokud na tom vyloženě trváte, což je dobře a já to oceňuji.
To vám zabere nejvíce času, alespoň u mne je to tak…dlouhé hodiny úvah a změn.
Potom už je řemeslo a řekl bych, že je to ta lehčí fáze přípravy výstavy.
Můžete se soustředit jen na kvalitu, mozek můžete nechat trochu odpočívat, neboť již máte rozhodnuto a musíte věřit tomu, že dobře.
Pokud do toho budete zasahovat do poslední chvíle, a všelijak to měnit,
není to dobře…akorát si to celý zase rozladíte. 

Tentokrát jsem to snad stihnul sepsat dříve, jak bývalo zvykem.

Martin

P.S. Podívejte se na www.fotolan.cz  , na to co mají na úvodní stránce a zkuste se
        trochu začíst. Jen zmiňuji že to, aby klub žil je i ve vašich rukách a hlavách.
        Nám se ta zatím daří, a Lanškrouňáci  bývávali velice živou fotopartou.

Vše začalo slibně, už dole jsme obdrželi s Mirindou čísla účtenek
podle kterých mělo být nahoře v klubovně již patnáct lidí!!
Kdo to přišel? Nějaká facebook akce, zájezd spřáteleného
fotoklubu, sloučení s filatelisty?
Omyl...panu Malému zbyly účtenky z minula,
takže číslená řada začínala až od č.10.
Ale všichni zdraví a natěšení, takže ten celý začátek nás
vlastně slibně nabudil.
Zahrada Open 2013 - ano či nee?
Zkusili jsme se domluvit na místě, termínu a akci samotné.
A ejhle, dohodnuto, vymyšleno, tedy načrtnuto, ale hlavně
odstartováno...takže ZO2013 bude v neděli 14.7.2013
v prostorách Restaurace Lihovar. Neděle se nám nakonec
jevila jako vhodný den a prostory jsou ještě dosud úpravou netčené až industriální a pro naši výstavu velmi vhodné,
o čemž jsem se snažil ostatní přesvědčit společně s Mirindou.
Odpadne nám starost s občerstvením neb restaurace je hned vedle
a nebudeme se muset tudíž scházet druhý den abychom uklidili.
No a vyzkoušíme si byť z nutnosti jiný prostor.
A navíc budeme mít  daleko víc času na fotografii a lidi.
A na to se těším.
Jo a nenechávejte přípravu zase na poslední chvíli, a ne že se mi budete postupně odhlašovat!

Telegraficky: Pozoruju rád ten klubový šrumec na schůzkách.
Dohadování, humor, Grétino žvatlání a výskání, příchody
od rodin a odchody na noční, debaty o počítačích, politice,
filmech a jídle, výstavách, prdíkách, živnosti, vztazích,
dětech a práci. Atmosféra tato je příjemná a tvůrčí a
nápadům nakloněná...už jsme se tolikrát přesvědčili,
že věci, které nás takto narychlo napadly právě v takovém
prostředí, se sic zdály nejdřív jako neuskutečnitelné,
a někdy i jako řádná blbina.
Uvedení nápadu do zamýšleného konečného tvaru, je sice
kolikrát práce dlouhá a namáhavá, ale dává pocit radosti,
síly a chuť dělat s touhle partou další podobné věci.

Martin

Naše vernisáž se nesla, stejně jako celá příprava výstavy, v pohodovém duchu. Bylo to takové vyvrcholení dlouhodobého rozmýšlení, ale nakonec jsme se rozhoupali a  dílo se myslím podařilo. Výstavní prostory v Salse jsou velice pěkné a příjemné. Pojetí dvou velkoměst a barva kontra černobílá fotografie i rozmístění se povedlo, ale to nechám na posouzení ostatním. Vernisáž navštívil hojný počet  návštěvníků a kamarádů, za což bychom jim rádi poděkovali. Díky pak patří hlavně R.Malenovi, který nabídl prostory a zajistil občerstvení. Byl to první krok ke spolupráci Trefosu a kavárny Salsa, který jak doufáme bude dlouho pokračovat.

Zdeněk Pachl

Přiznávám, že jsem si dosud nenašel čas na to,
abych do kroniky napsal nějaký smysluplný zápis.
A to je spousta změn přede mnou...
Tento zápis však hodlám přece jen po čase nahradit něčím...
co vás zaujme a snad i pobaví.

Dodávám slíbený komentář k poslední klubové schůzce.
Toto vše píšu mimo Třebíč, na chatě kousek od Strmilova  u rybníku Komorník. Je zde klid, mám i dokonce čas psát tento text.
Tlačím kočárek s Janoškem, poslouchám Filipa a jeho spoustu otázek, a i přesto mám na těchto procházkách ještě i čas přemýšlet.
Třeba o Pepovi Březinovi a jeho procházkách-výpravách s foťákem,stativem, batohem a spacákem.O výpravách, které trvaly i několik dní a které Pepa podnikal i málo obydlenou krajinou.
To mu vlastně vyhovovalo,být sám, jít, dívat se, přemýšlet mlčet a fotografovat.
Takto se mi podařilo Pepu ještě celkem nedávno zahlédnout.
Vybaven svým typickým foto-batohem šel svou oblíbenou cestou na Sokolí,na Novou Ves. "Tamhle jde Pepa Březina" povídám
nahlas "Jé já chci za Pepou Březinou" volal náš malej Filip,
který si Pepu a všechny ostatní zapamatoval z klubového výletu,
kolem Třebíče, který jsme šlapali loni v červnu.
Musel jsem Filipa uchlácholit, že dnes ne, ale příště Pepu určitě
dohoníme a budeme si s ním povídat.
Ale Pepa neviděl nás a tak  jsem po krátké úvaze nechal jít tak,
jak jsem jej potkali…samotného, zadumaného a věřím, že spokojeného.
Přemýšlím o Pepovi i proto,
že mi  na schůzkách prostě chybí a já věřím,
že v tomto ohledu nejsem sám.
U Pepy Pavelky jsem měl pocit, že je dost času na vše.
Až poté co odešel mi došlo, na co všechno jsem se chtěl ještě optat.
Myslím, že je čas oprášit zastavený, opomenutý klubový projekt
a dotočit sérii krátkých videí, kterou začal dělat Slávek s Mirindou. Měli jsme přece naplánováno točit všechny kolem klubu a Pepou jsme chtěli začít. Zkusíme to? Pomůže nám někdo další z členů?
Nestrkám Pepu do hrobu, ale lepší to patrně již nebude,
takže zkusme ještě  zachytit jeho pohled na svět
a fotografický styl, kterým nás přece jen tolikrát překvapil. 
Zkusme se příště v debatě zaměřit právě i na Pepu a něco
kloudného vymyslet, a hlavně uvést nápady a myšlenky
v život...dohromady to přece zvládneme, ne?

Martin

Zima nekončí, jsem teď o dva týdny rychlejší než minule,
takže již "po týdnu" vkládám text.
Vyjímečně jsme se sešli v jiném místě, v kavárně Salza.
Jelikož je jen přes náměstí naproti našemu milovanému
(ano pane Malý, milovanému) Charlestonu,
všichni tento podnik lehce našli.
Sešli jsme se tam kvůli domluvě s majitelem ohledně možného
víceméně pravidelného vystavování. A to jak ve vnitřních
prostorách kavárny, tak hlavně v celé krásné a dlouhé chodbě.
Domluveno, díky vstřícnosti majitele. Teď jen záleží na chuti
a invenci členů a přátel TREFOSu, abychom celou akci
dovedli ke zdárnému konci anebo alespoň do zdárné poloviny.

Pár postřehů: děti se nám na schůzkách zabydlely. Jelikož i jejich
rodiče jsou rádi ve společnosti, lze na dětech pozorovat právě tyto dědičné geny. Tma a pozdní hodiny jejich společného odchodu
domů, snad nikoho nepohoršila. Ve Španělsku jsem kdysi počátkem
90.tých let fascinovaně pozoroval korzující maminky s drobotinou v kočárcích a pobíhající kolem...bylo léto a bylo
kolem půlnoci.
Opět debata kolem Zahrady Open a výstavě v Zadní synagoze.
ZO zatím nejasné datum a hlavně nejasné prostory. Zjišťujeme.
Jsem zvědav na případné vernisáže svých (tedy vás) foto přátel
v Salze. Může vzniknout zajímavá tradice...výstavy by měly trvat cca 3 týdny, ne víc, téma se dá zvolit téměř jakékoliv,
může se domluvit i pár lidí dohromady...je to prostě na nás.
Je to na NÁS.
Pepa Březina...měli jsme společně takový celkem smutný hovor
o konci cesty fotografa...jasně,  Pepu rádi vidíme a bereme jej
jako součást klubu, je to náš kamarád a díky jeho fotkám
a povídání jsme měli a máme možnost nahlížet do jeho úvah
a života. Ale Pepa cítí, že má dofotografováno...
Není to kvůli nedostatku nápadů, je to o sítnicích...o očích.
A v tomto mu bohužel nejsme schopni pomoci.
Jak jsem již nedávno psal, Josefové nám nějak odcházejí.
Doufám, že se na mě Pepo nebudeš zlobit,až ti to paní bude doma číst, že jsem to zde napsal.
Už dlouho jsem nekončil takto... zvláštně smutně.
Snad je to tím, že venku stále padá a padá...zítra mám narozeniny, už dlouho jsem je neslavil na sněhu..přeju si
aby mezi nás Pepa chodil rád, co nejdýl...a třeba i fotkama...
i když budou jiné než jsme zvyklí...i když budou vypadat jinak.
Věřím, že s oblevou a teplem to stejně Pepovi nedá a staví se
za námi...

Martin