V Katolickém gymnáziu v Třebíči právě probíhá výstava mladé brněnské autorky Kristýny Bertiny Marešové...pozvánka přiložena.

Jarda Kršek

Třebíč...město v němž žijeme...Třebíč, město bydlíme každý v jiné části v jiné čtvrti...Třebíč, město které známe uspěchané i klidné...
každá ze čtvrtí má jiné kouzlo, ducha, genia loci.
To vše ještě umocněno panujícím počasím...Slunce, vítr, mlha,
déšť, noc, vločky, kočky, světla aut, hlasy lidí...ano i toto může být "slyšet" z fotografie, pokud se to TAM povede najít a zaznamenat.
Každý žijeme v jiné části města, každý máme své oblíbené místa
v něm a každý máme své oblíbené počasí.
To vše dohromady dává někdy možnost vzniknout velllice
zajímavým fotografiím.A o to mi právě v tomto tématu jde.
Nafoťte Třebíč nějak zajímavě, aby na snímcích bylo něco jaksi navíc než jen záznam ulice, náměstí, zastávka, barák...
Aby ze snímku "šlo" něco navíc, něco zajímavého, zábavného, neuchopitelného, tajemného, hravého, děsivého, smutného...
jakoli, hlavně ne fádně a bez nápadu. A to se týká i části faktické.
I tu lze zpracovat zajímavě.
Snad každý kdo fotografuje a bydlí v Třebíči více či méně,ALE určitě město zaznamenal.
Proto by neměl být celkem pro nikoho zase až tak velký problém něco i třeba se šuplíků vylovit, něco objevit v archívu-portfoliu.
Nevyhlašuji přece téma "Medvěd ve vašem oblíbeném lese", ale téma nám všem napříč žánry blízké a sjednocující.
Jednou z tohoto může vzniknout velllice zajímavý dokument.
Téma vyhlašuju nejen pro členy klubu, ale i pro další lidi, kteří o nás vědí a někteří se čas od času za námi staví. Termín bych zde nerad nějak uzavíral, ale budu rád pokud někdo občas něco
donese,  podíváme se na to a já pak jednou za čtrt roku vyhlásím
"Machra tématu".
Prosím jen: omezte se pouze na katastr města, tedy žádná hezká Stařeč třeba, a také podotýkám, že pohlednicový záběr baziliky s řekou a nábřežím v Židech (záběru tomu provařenému), musí v sobě mít právě cosi navíc než jen popis a to, že je to "hessský".
Taková fotografie by asi skončila někde na chvostu hodnocení.
Noste tedy fotografie, já si je jen dovolím vám je uzmout, neboť vše budu archivovat, počítejte tedy s tím.
Formát a úpravu nechávám plně na autorech. Novinka pro někoho neznámého, toho kdo se bude chtít přece jen zůčastnit.
Můžete mi foto poslat na mail, ale pokud to bude zajímavé, stejně
vás vyzvu k dodaní fotky na papíře.
To je pravidlům a tématu vše.
Těším se na donesené popř.zaslané fotografie.

Zdar!

Martin Bukovský

"VJERKA TÉMA"

"Čtverec o devíti čtvercích"

...čtverec o devíti čtvercích je FORMA...pouze...
..je to způsob, jak poskládat devět kusů fotografií...

...téma snímků je na každém...
...protože každý má svůj způsob zachycení reality,
svoje oblíbená témata, to co rád fotí...
Nafoťte "to" a poskládejte do navrhnutého tvaru!

Toto celé je pokus-nápad, jak zapojit do společné práce-formy-"tématu", všechny členy i nečleny Trefosu.
Je to zkouška, jestli se při téměř neomezené výzvě ke společné práci, dá udělat soubor souborů fotek, které by vedle sebe mohly vypadat zajímavě.
A taky kolik lidí se zapojí.

Nebojte se prostoru...život je hra...nebo by mohl být...nebo
měl být...a nebo si to jenom  myslím...
S chutí do toho...a něco z toho vyleze...

Přikládám narychlo spíchnutej "příklad".l

Vjerka Ryšková

Vkládám odkaz na projekt "Modrý život" od Evžena Sobka.
Myslím, že další doprovodný text ode mne není třeba...lépe
bych to nenapsal.

Martin B.

www.evzensobek.com

www.choiceimages.org

Tak po delší přípravě a díky vstřícnosti předjarní  krajiny, ze které konečně slezl nudný sníh, nakonec došlo na slibovaný WorkShop,
který jsem s klukama nějakou dobu plánoval.
Zůčastnili se  Jarda Kršek a Pavel Rybníček.
Začal jsem krajinou, neboť ta je pro řadu fotografů tou hlavní
oblastí zájmu.
Vybral jsem lokalitu, kterou dobře znám a to okolí borovinské
fabriky. Chtěl jsem klukům ukázat, že v krajině lze nalézt zajímavý motiv, že se nemusí "klouzat" jen po povrchu, a fotit pouze celky, profláknuté záběry, a že je dobré si k fotografii přidřepnout, kleknout, jindy s aparátem mávat nad hlavou...
chtěl jsem zkusit zapůsobit tak, aby krajinou jen nešli k jakému si cíli, třeba komínu, bo je vidět, ale aby se stále i během cesty
dívali kolem sebe. Když jde člověk sám, je víc soustředěný,
osoby, které se k němu přidají, mohou tuto koncetraci i celkem narušit /své by nám o tom jistě popovídal Pepa Březina/. Kolektivní fotografování však má také něco do sebe neboť se
ve výsledcích může snadněji porovnat, protože třeba několik
lidí fotografuje stejný objekt.
Trošku se zatáhlo a tudíž to bylo ideální počasí na focení.
Obešli jsme kus fabriky a na pár místech se zastavili a já
zkoušel vysvětlovat co a proč a jak asi...a kluci fotili.
Udělal jsem také pár záběrů, po čase a ž se k nim dostanu,
dám sem některé z nich a kluky požádám o totéž.
Byl to první počin tohoto druhu a určitě nebyl poslední.
Budu rád, když se domluvíme na pokračování a třaba na
dalším jiném zadání.
Rovněž budu rád, pokud bude chtít nějaký další Workshop vést
i někdo další z fotoklubu.
Nápadů je dost, což je dobré a čas si určitě také najdeme.
Přidávám pár staších záběrů z této mé srdcové lokality,
z mého rozpracovaného a zatím neuzavřeného projektu:
"Fabrika a to kolem". Fotografie jsou z let 2005 - 2007.

Martin Bukovský

To, co mě na fotografii obzvlášť zajímá je světlo. Světlo, které
odhalí a ukáže třeba jen něco málo z konkrétních objektů.
Světlo, které se objeví, prosvítí a maluje a vytvoří kolikrát
velmi zvláštní a zajímavou situaci...abstrakci se základem
v reálných věcech...část postavy, obličeje, předmětů...
Světlo ať už sluneční tak umělé nechávám kouzlit a potom se snažím ho nechat "žít" dál v tom zastaveném okamžiku,
ve fotografii..."nezabít" ho bleskem, a pokusit se o přenos
zážitku na diváky. Někdy se daří, jindy méně...nepřestane
mě však fascinovat a já zjišťuji, že čím dál více.
Svými záběry chci působit na ten typ diváka, který se hned
neptá, co to tam je, ale spíš se dívá, sám si zkusí rozluštit
případný příběh , ale kolikrát ani to není důležité, neboť jde spíš
o pocit ze záběru samotného, možnou osobní úvahu
a "napsání" si příběhu vlastního nebo vylovení vzpomínky na cosi prožitého,  dočasně  zapomenutého.

Martin Bukovský

http://www.espenrasmussen.com/

MiTe

Jelikož Pepa Pavelka dosud nemá byť krátké říkání
o sobě ve svém profilu...dovolím si doplnit informace
o něm, o tom co dělal a dělá, kde vystavoval a jak se
odvíjel jeho "fotoživot".

Martin Bukovský

Jako malej kluk jsem v jednom závodě v běhu v kategorii
starších žáků vyhrál první místo a zlatou medali...dokonce.
Doteď si pamatuju jak mi srdce pumpovalo v hrudi, jak se mi kolem míhala příroda, všechny ty stromy, keře, traviny, bojínek, jetel,koukol či co, ani jsem je nedovedl všechny pojmenovat.
A mé gumolatexové podrážky tenisek se od bahnitého /neboť
šlo o závod kolem borovinského rybníku/, terénu odrážely
s velikou silou/alespoň se mi to tak zdálo/.
Běžím...a první...NIKDO...za mnou. Jak by taky mohl,
já jsem ve své kategorii běžel totiž úplně sám...nikdo jiný se nedostavil. Asi všichni civěli zrovna na studio Kamarád
/bylo to totiž v neděli dopoledne začátkem 80.tých let/.
Když mi pořadatelé třepali rukou a věšeli na krk zlatou medaili,
zdálo se mi to trošku na hovno...snad jen chybělo, aby ni ještě
někdo zahrál hudební ódu na housle...
....Rok 2009 - 24.9.2008...na schůzce fotoklubu jsme zkusili
vyhlásit nějaké hravé téma. Pět hesl, pět slov.
Zde jsou: srdce, koukol, latex, hovno a housle.
Každý řekl, co ho zrovna napadlo...a ti, kteří se zúčastní
zkusí těch pět slov, hesel, zapracovat do fotografií.
Soutěž proběhla...a mne to vrátilo opět na břehy rybníka, kdy běžím sám...pro zlatou?
A tady jsou ty mé věci.

Martin Bukovský

Právě pročítám monografii slovenského fotografa Jano "Sniny"
Pavlíka. narodil se roku 1963  a život ukončil svou rukou
v roce 1988. Patřil do tzzv. "Slovenské nové vlny", kde se
profolovali autoři: Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano,
Miro Švolík, Kamil Varga, Peter Župník a Pavel Pecha.
Kladu si otázku co vlastně člověka vede k tomu, aby svůj
život zakončil právě takto. Kde se vezme ta síla...TO rozhodnutí..
ten podnět...musí TO být něco tak silného a převažujícího
nade vším ostatním, něco tak konečného, CO je silnější...
než setrvat naživu...
Jeho fotografie, náměty byly kolikrát rozkreslené s konkrétmími
modely, některé však jsou natolik syrové, že je tam cítit
pudovou touhu zaznamenávat...fotografovat právě teď.
Pozn.: Vincent Van Gogh za svůj život neprodal jediný
svůj obraz..nechci to přímo poměřovat, ale  jistá paralela
tu je...v jakési svěřeposti a neústupnosti...a šílení.
Jano Pavlík je pro mne člověkem velllice citlivým,
který odešel dřív než měl...a proč se tak stalo je pro mě
tajemstvím, které nerozluštím jen tak.
A ani nechci...budu se dívat na jeho fotografie a snažit se
pochopit...TO a JEHO....
Morton